Poslední měsíce si říkám jací jsou zuby a láska prevíti, takže ten název zřejmě nepotřebuje další vysvětlení. Jak tak pozoruju okolí, jsem vážně ráda, že víc než rok nejsem do nikoho zabouchnutá - teda, když nepočítám svoje biase ^^ XD
No... jinak, původně tohle měla být SiHyukHae povídka, pak SiChulBum a nakonec to je bezejmenné
Psala jsem to jak mě to napadlo, takže jestli to zní divně, zmateně, či jakkoliv, tak se omlouvám *kecá, ráda píše něco, co nejde přelouskat*
Varování: smutné
Ta bezmocnost co lomcovala jeho tělem. Neměl ji rád. Ne, to bylo slabé slovo. On ji přímo nesnášel. Celý se klepal, a tou zimou, která byla všude kolem něj a obsypávala jeho tělo nepříjemným mrazem, to ani náhodou nebylo. Nesnášel tu bezmocnost, když chtěl něco udělat a přitom stál stále přikovaný na stejném místě....
Měl strach. Byl jako noční můra. Prostupoval celým jeho tělem, stejně tak jako ta panovačná zima. Stach ze ztráty blízké osoby. Neznal ji příliš dlouho, ale ani to nebylo příliš krátko na to, aby poznal jak skvělý je to člověk a taky... se do něj zřejmě nezamiloval.
Strach. To je vše co cítí. Děsí jej to. Vždy si s ním uměl poradit. Dnes ovšem ne. Tak strašně moc se bojí. Už tolikrát byl vystaven nebezpečí a přesto se nebál. Šlo totiž o jeho život, který mu nebyl tolik vzácný jako ten, o něhož se momentálně bojí. Jen nehybně vyčkával a snažil se nemyslet na to nejhorší....
Do jeho očí burcuje štiplavý mráz. Obklopuje jej hustá tma.V uších mu zní hlasitá, depresivní hudba, jakoby na to všechno nechtěl ani pomyslet. Ruce se mu klepou. V hlavě se mu vybaví jeho slova, která mu ještě nedávno říkal. Ze začátku je všechno v pohodě, pokud si spolu rozumíte a vypadá to, že jste si padli do noty. Dokud se do něj nešťastně nezamiluješ. Pak to všechno jde jak z prudkého kopce. Bodne ho u srdce při té vzpomínce na jeho tvář, když se z jeho úst linula ta slova. Proč láska musí být tak složitá? Proč vztahy musí být komplikované? Proč je takový život?
Ozve se vyzvánění, které mu ohlašuje příchod zprávy. Okamžitě z jedné kapsy vyštrachá mobil.
Některé věci by neměly být vysloveny. Sbohem.
Tupě zíral na displej. Koleny dopadl na chladnou zem. Sbohem. Nenáviděl to slovo. Nevěděl co od toho má čekat. Jeho myšlenky jím cloumaly, nedokázal je ovládat. Myslely jen na to nejhorší a tím ho děsily ještě víc. Měl zapotřebí se z toho pořádně vykřičet, jenže jeho hrdlo jej zradilo a nechtělo vypustit ani hlásku. Na zem dopadla první slza.
Strach. To je vše co cítí. Děsí jej to. Vždy si s ním uměl poradit. Dnes ovšem ne. Tak strašně moc se bojí. Už tolikrát byl vystaven nebezpečí a přesto se nebál. Šlo totiž o jeho život, který mu nebyl tolik vzácný jako ten, o něhož se momentálně bojí. Jen nehybně vyčkával a snažil se nemyslet na to nejhorší....
Do jeho očí burcuje štiplavý mráz. Obklopuje jej hustá tma.V uších mu zní hlasitá, depresivní hudba, jakoby na to všechno nechtěl ani pomyslet. Ruce se mu klepou. V hlavě se mu vybaví jeho slova, která mu ještě nedávno říkal. Ze začátku je všechno v pohodě, pokud si spolu rozumíte a vypadá to, že jste si padli do noty. Dokud se do něj nešťastně nezamiluješ. Pak to všechno jde jak z prudkého kopce. Bodne ho u srdce při té vzpomínce na jeho tvář, když se z jeho úst linula ta slova. Proč láska musí být tak složitá? Proč vztahy musí být komplikované? Proč je takový život?
Ozve se vyzvánění, které mu ohlašuje příchod zprávy. Okamžitě z jedné kapsy vyštrachá mobil.
Některé věci by neměly být vysloveny. Sbohem.
Tupě zíral na displej. Koleny dopadl na chladnou zem. Sbohem. Nenáviděl to slovo. Nevěděl co od toho má čekat. Jeho myšlenky jím cloumaly, nedokázal je ovládat. Myslely jen na to nejhorší a tím ho děsily ještě víc. Měl zapotřebí se z toho pořádně vykřičet, jenže jeho hrdlo jej zradilo a nechtělo vypustit ani hlásku. Na zem dopadla první slza.
Žádné komentáře:
Okomentovat