Omlouvám se za tu moji (ne)aktivitu, ale mám něco s počítačem a musím se učit do školy
Děkuju moc za ty komentáře (teď mám na mysli hlavně u povídek), moc si toho vážím
Tohle vzniklo když jsem včera přišla domů a neměla jsem moc dobrou náladu. Takže se to akorát hodilo, protože jsem si vybavila něco co mě napadlo zhruba před dvěma týdny.
Původně to mělo být na Hannieho, a že má jít proti ostatním členům SuJu. Ale nakonec jsem to opět nechala bez jmen, protože se v té situaci může ocitnout každý. Teda asi ne moc úplně, jen trochu podobné... (neřešte to, včera nám učitelka říkala o tajné policii a mě to vstoupilo do hlavy - trochu víc než by mělo)
Varování: smutné, opět končící smrtí
Štiplavý mráz, jehož ostré zuby se mu zařezávaly skrz tlustou vrstvu oblečení přímo do kůže. Okolo něj tisíce lidí, ne-li více.
Protivníci jsou už na obzoru. Jeho bratři, jak může být proti nim? Jejich domov dřív pyšně nazýval jako svůj druhý. Tak jak tedy může jít proti (skoro) své vlasti, svým přátelům, lidem, které den co den potkával?!
Vždy jej učili, aby bojoval, nevzdával se, bránil svoji zemi až do vypětí svých posledních sil. Ale teď... přijde mu jakoby to všechno bylo marné. Prostě jen zbytečně strávené hodiny.
Jít. Ničeho se nebát. Bojovat za svoji vlast... Jak rád by.
Měl by vystřelit. Všichni kolem něj ho k tomu pobízí. Jeho srdce však odmítá. Nemůže to udělat. On nedokáže jít proti nim! V tom případě musí jednat jinak... Nemá na rozmyšlenou. Beztak by to brzy udělal někdo jiný. Odhodí svoji dosavadní zbraň a sáhne po menší. Zamíří s ní ke spánku. Zavře oči. ,,Sbohem, moji drazí..." zazní z jeho úst než stiskne spoušť.
Žádné komentáře:
Okomentovat