Zdárec, lidi! ~ ^^ Ač se tu může zdát nemožné, do velkých prázdnin zbývá nějakých šest měsíců. Doufám, že vám ten necelý půlrok školy utekl stejně rychle jako mně ^^
Varování: Článek obsahuje známé, nudné tlachání o škole
Když se mě známí na začátku roku ptali jaké to je být na vyšší odborný, nevěděla jsem co odpovědět, ani teď bych pořádně netušila. Moc věcí se od střední nezměnilo. Dost nových tvářích k nám nepřibylo. Skoro všechny vyučující známe ze střední, alespoň my absolventi. Během semestru píšeme testy, buď abychom dostali zápočet, nebo získali představu jak bude vypadat test. Začínáme klasicky v záři. Jen se tu teda nehraje na pětky.
Co mě ze všeho udivuje nejvíc jsou laborky. Práce, ze kterých jsem pravidelně dostávala trojky, někdy i čtyřky, se proměnily na jedničky a jednu dvojku (a že těch prací nebylo málo). Snad prvně mě baví fixní protetika. Dokonce mi na jednu korunku bylo řečeno, že vypadá krásně. Taky nejsem pozadu. Asi jsem k narozkám dostala víc talentu, jinak si to nedokážu představit. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál.
Jediný předmět, který mi zatím dělá problém je anatomie. No naštěstí existuje něco jako Byl jednou jeden život, a když se člověk na tu látku pořádně podívá není to tak hrozné. Takže vážně doufám, že tu zkoušku dám na poprvé. Teď se na ni jen pořádně připravit. Jo, přes svátky to půjde jedna báseň, haha.
Angličtina je celkem prča. Učitel mluví jak kolovrátek, takže dost často nemám ponětí o čem mluví. Navíc si k absolutorium máme připravit nějakých 25 témat k lidskému tělu. Stačili jsme jich udělat asi šest, takže celkem dost.
Překvapuje mě kolik slovíček si pamatuju z latiny. Zápočetní test jsem dala, takže pocit že v tom plavu zažehnán.
Začátkem ledna jdu ke zkoušce jak s anatomií, tak i z odborného předmětu (slyšel někdo něco o reverzním týdnu?), ke které jsem vůbec nemusela jít, jelikož jsem druhý test napsala levou zadní, aniž bych se na to podivala (nač se učit, když stejně jdete ke zkoušce). Ten první mi proklouzl skrz prsty, stačilo jen trošku zapojit mozek (ale myslet tak bolí), a tak sbohem, zápočte, uvidíme se v lednu.
Díky vyučující na první pomoc letěly rukavice do všech možných tašek a batohů hned po první hodině, a vážně doufám, že se nikdy nenaskytne možnost je použít.
Teď už mi nezbývá nic jiného než vám popřát pohodové svátky a šťastný nový rok! ^-^
Žádné komentáře:
Okomentovat