Eh, no... Tak mě tak napadlo, že bych vám nějak mohla shrnout moje poslední měsíce, tedy ty, od kterých jsem si dala pauzu s blogováním.
Ale dříve než rozkliknete tento poměrně dlouhý článek, netušíte název
tohoto filmu? Tuším, že ten chlápek je dramatik, a kluk má nemocnou mámu.
Březen
Nijak zvlášť jsem si maturitu ještě neuvědomovala, tudíž se na ni ani nepřipravovala, navíc jsem byla ráda, když jsem se dokázala připravit na běžnou výuku. Každý čtvrtek jsem si říkala, že si o víkendu vypracuju knížky. No jediný k čemu jsem se dostala bylo to, že jsem otevřela Word.
Duben
V polovině dubna nás čekaly praktické zkoušky. Den před nimi však velký test, který měl rozhodnout o naší známce na vysvědčení, takže to skoro všichni brali tak, jako by už ten den měli maturovat, včetně mě. Dostala jsem z něj trojku, což je podle mě slušný, na to, že jsem tři dny před ním uměla z 25 otázek 0.
Praktický proběhly v pohodě. Ok, byly příšerný! Dvanáct hodin předtím, než jsem si měla něco vylosovat, jsem byla nervózní, třásla se, chytal mě amok. Ani pořádně nevím z čeho, asi jsem se bála, že něco podělám. A pak to přišlo. Už když jsem viděla jen část toho zadání, věděla jsem, že je něco špatně.
Fasetovaný můstek. Tedy, kovový můstek, který má labiální plošku z estetických důvodů vyplněnou plastem. Doufala jsem, že si nevytáhnu fixní náhrady, protože jsem věděla, že kdyby jo, byla bych v prčicích. A co se nestane? Samozřejmě, že si je vytáhnu! Fixy jsem nečekala. Skoro jsem dělala, že tam vůbec nejsou, nechtěla jsem je. Zřejmě proto se mi pak vehnaly slzy do očí, haha.
Takže jsem si vytáhla práci, která mi ze všech dělala největší potíže, o kterou jsem stála ze všech nejmíň, a o které jsem teoreticky uměla kulový. Jak užasné. Myslím, že jsem nějaký dvě hodiny byla mimo, jak jsem byla v šoku. Vůbec jsem si nechtěla připustit to, že jsem si je vytáhla.
Protože jsem musela čekat až mi sádra pořádně ztuhne, začla jsem modelovat až po nějakých třech hodinách! (nebyla bych to já, kdyby se mi odlití otisku povedlo na první pokus), tudíž jsem měla zhruba dvě hodiny na modelaci tří zubů, což v mém případě bylo nemožné i zapomoci předtvarů. Nějakým zázrakem jsem to však vzládla a druhý den mohla opracovávat kov. Jaký pak krásný zjištění, že se můstek houpe jak houpací kůň (jak neobvyklé, alespoň o tu maturitu by se mi to nemuselo tak klinkat! -_-). Třetí den následovalo cpaní pryskyřice, plus zhotovení vedlejší práce - dočasný můstek. Doteď se divím, jak jsem to mohla stihnout včas.
Víkend jsme pak měli na to, abychom se o daném defektu naučili co nejvíce, protože v pondělí přišla konečná část praktických zkoušek - ústní obhajoby. Nevím jak je možné, že jsem ten den nebyla vůbec nervózní (asi proto, že jsem tušila, že už v podstatě nic nejde pokazit - práce byla odevzdaná a to bylo to hlavní), a už vůbec netuším jak jsem od učitele mohla uslyšet 'byla jsi ze všech teoreticky nejlíp naučená', když jsem se na to pomalu vůbec nepodívala. Za mnou však bylo asi dalších deset lidí, a vsadím se, že daleko víc našprtaných... No, takže jsem si z praktických odnesla trojku a jsem za ni vážně ráda!
Na poslední týden v dubnu byl naplánovaný test z odborného předmětu. Plánovala jsem se na něj o víkendu pořádně naučit, protože jsem chtěla mít na maturitním vysvědčení alespoň jednu dvojku. Učení dalo dohromady asi půl hodinu. Jasně, proč se učit, když jsem z toho předmětu poslední dva roky dostávala jedničky/dvojky. Uznejte ale sami za vhodné, že když řeknete 'žvýkací tlak je přenášen na silnici' místo 'sliznici', nemá cenu se učit... Tudíž jsem pak doufala, že to bude aspoň na tu čtyřku, když jsem to viděla. Jaké to pak bylo překvapení, že jsem to na tu dvojku vážně dala! Yeah!
Začala jsem si uvědomovat, že jsem nastoupila do rychlíku, z kterého nejde vystoupit, a pořád nic neumím!!
Následovalo poslední zvonění společně s pasováním třeťáků, což bylo super (jo, hlavně když vlezete na záchody s obavou, že si na vás smlsnou, stejně jako jste si vy smlsli na nich).
Květen
První den v květnu jsem strávila v Praze, a to konkrétně ve strahovském klášteře. Stálo to za to, i když jsem si musela vyslechnout mši. Měli jsme možnost dostat se jak do teologického sálu, tak i filosofického, kam se běžní návštěvníci nedostanou (bylo to super vidět všechny ty knihy tak zblízka). Ke konci jsme mohli posvačit v jejich jídelně. Pokud máte zájem, můžete se
tu kouknout na fotky.
Na první pracovní týden si pro nás připravili písemné části. Slohovka z angličtiny byla nejjednodušší z celé maturity (ztráta pouhých tří bodů!). Ani z češtiny nebyla tak hrozná, na to jak jsem se ji bála. I když prvních patnáct minut jsem se chtěla ztratit, jak jsem netušila co si vyberu.
Zato didakťák byl pro některé oříšek (pro mne až po zjištění výsledků). Didakťák z angličtiny mi přišel jednodušší, no i tak z něj mám o čtyři procenta míň xD
A nyní si odpočiňte od toho nudného čtení, přichází troška srandy z didakťáku českého jazyka
(U tohohle jsem se tak nasmála, i když jsem měla pochyby, že si to půjdu napsat znova v září,
až mi to nepřišlo normální - ten jeho smích je holt nakažlivý.)
A ještě jednou tento pán, tentokrát coby zaměstnanec Cermatu.
O svaťák jsem ležela v učebnicích a poctivě se učila. Ne, takto to určitě nebylo, ale krásně to zní. Zřejmě jsem se spoléhala na tento vtip (až na to, že já nechlastala):
Měsíc před maturitou:
Bůh: Jak to vypadá se studenty, učí se?
Petr: Šprti se začali učit, dobří studenti ještě také ne a flákači chlastají.
Týden před maturitoui:… Bůh: Jak to vypadá se studenty?
Petr: Šprti už opakují, dobří studenti se začali učit, flákači chlastají.
Maturita:
Bůh: Už studenti umí všechno?
Petr: Šprti to umí i odzadu, dobří studenti dočítají poslední stránky a flákači se modlí.
Bůh: Modlí říkáš? Tak to jim pomůžu
V těch dnech se prokrastinace opravdu rozjela na plné obrátky. Jediné snad smysluplné, co jsem v tu dobu udělala byl layout pro
Any a Rennie, přičemž mě tak napadlo, že bych mohla rozjet layouty na přání (jasně, když je blog živen layouty, proč ho nekrmit ještě těmi na zakázku). Taky jsem si doplnila zbývají témata na ájinu a KONEČNĚ
vypracovala knížky.
Poslední dny před samotnou zkouškou byly vážně zajímavé. Jednou jsem si říkala jak jsem nemožná, co jsem těch čtrnáct dní zatraceně dělala, jak budu vážně ubohá, když to nedám... Ale pak tu byly myšlenky jako že to prostě musím dát, přece v té palici musím něco mít.
Den před zkouškou jsem si naprosto byla jistá, že budu v září opakovat ústní z češtiny, a byla jsem jsem s tím celkem smířená.
A pak to přišlo. Středa dvacátého, den ústních zkoušek. Jako první jsem měla češtinu, což byl můj největší strašák z celé maturity, protože jsem neměla přečtenou ani polovinu! vybraných knih. Navíc jsem se obávala, abych mluvila spisovně (ano, jak smutné, když Čech neumí česky).
Strach byl oprávněný, o fous jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Vybrala jsem si Na západní frontě klid, což sice nebylo to co jsem chtěla, ale zase to nebyla obávaná Kytice nebo Ideální manžel. Na potítku jsem se vážně zapotila, vypadalo to asi nějak takto:
Bylo dost očividné, že jsem to nečetla, nedokázala jsem říct co se v daném úryvku odehrává, ani charakterizovat hlavní postavu. Prostě děs. Jediný náznak úsměvu přišel když jsem prohlásila, že Stařec a moře je o lovení 'velryby' (se mi holt spletla velká ryba s velrybou, no).
Oproti tomu byla angličtina jednoduchá a legrační. Docela jsme se nasmály, vážně. První otázka ''Do U like flowers and why?'' ''Yes, I do, because they're optimistic.'' Jako vážně? Optimistic? Jen upozorňuju, že jsem tu měla sestavit odpověď o dvaceti slovech. Pak se mě zeptala jaká je nevýhoda mít v paneláku psa/kočku. Chtěla jsem říct něco v tom smyslu jako že když pes štěká, sousedi můžou být naštvaní. Jenže jsem si nevzpomněla jak se řekne štěkat, a jediný co mi šlo na jazyk bylo 'cough'. Potom jsem měla popis obrázků - knihovna/studovna se studenty a pošta s pošťačkou a chlapem. Mimo toho, že jsem měla co nejlépe vystihnout prostředí, osoby a tak dále, taky se mne zeptaly na atmosféru. Tak jsem tedy řekla, že ta knihovně na mne působí stresově, jelikož se ti studenti zřejmě musí něco naučit. Když se mě zeptaly, který z těch obrázků podle mne vypadá víc stresově, volba padla opět na knihovnu. Dál jsem měla hovořit o službách kde bydlím. Takže já, že i přestože bydlím ve vesnici, nemůžu si stěžovat na dopravu, a už vůbec ne na obchody. Poté co přišla řeč zase na knihovnu a jestli do ní chodím, odpověď zněla ne. Následoval další smích, když jedna ze zkoušejících prohlásila 'nechodí tam, protože to tam na ni působí stresově', načež jsem tedy dodala, že chodím do městské knihovny.
Další dvě poslední části mi dělaly trošku problém (čtěte: nebyly tak humorné), ani nevím proč. Měla jsem povídat o svátcích. To vše bylo zakončeno dialogem, kde jsem byla jako au-pair a měla se postarat o děti.
Konečným výsledekem jsou tedy dvě dvojky a dvě trojky - a to jsem se skoro neučila.
Těď mě čeká tříměsíční volno (vlastně už jen necelé tři měsíce, kam ten čas plyne?). Chystám si přečíst pár knížek a zkouknout některé filmy. Taky bych se chtěla podívat na Unpretty rapstar. Taktéž mám slíbeno strávit nějaký za sporákem, a jak to tak zatím vypadá, chcípat vedrem.
Za pár dní jdu na talentovky, z kterých strach nemám (být to testy, tak jsem v háji). Spíš jsem nervózní, když pomyslím, že zas vejdu do nového kolektivu.
Pokud jste došli až sem, tak vám upřímně gratuluju
Vy, kteří jste letos maturovali, doufám, že jste to zvládli. A pokud ne, přeju vám, abyste to v září dali levou zadní! ~
A vy, budoucí maturanti, ničeho se nebojte, v podstatě to nic není. Ale učte se a nenechávejte to na náhodě! ~
