Ou, zas po třech týdnech článek -_- Obávám se, že aktivita blogu se nezlepší.
Ačkoli se mi zdá, že mám celkem dobrou náladu, zas jsem spatlala mírně depresivní(?), divný drabble. Co člověka nenapadne, když uslyší klíč v zámku? xD Eh, no... možná se mi taky vybavil ten fakt, že přibývá týraných dětí...?
K tomu kraťoučkému textu se mi docela zamlouvá Crazy girl od Bohyung.
Co víc dodat? Snad jen, že vám děkuju za komentáře a návštěvnost, i přestože to tu v poslední době vázne! ^~^
Bál se. Třásl se. Jeho tělem projel nepříjemný třas. Uslyšel otočení klíče v zámku. Viděl jeho ohavnou tvář. Ve skutečnosti nebyl tak ošklivý, jen on ho tak znal. Čas a všechny ty nechutné věci jej naučily ho tak vnímat.
Zamrví se pod jeho nebezpečným úšklebkem. Děsí jej. Chce aby už byl konec, ačkoliv se zatím nic neděje. Krčí se v koutku a na nic se nezmůže. Jak dlouho to bude snášet? Opravdu nemá žádnou sílu se proti němu vzepřít? Nebo utéct? To už je opravdu tak na dně?
Rozepnutí pásku přeruší jeho myšlenky...
Žádné komentáře:
Okomentovat