Po nějakém čase opět přidávám povídku, která bude tak na tři/čtyři díly? Ještě uvidim. V poslední době mám něco s počítačem, takže těch článků ode mne moc neočekávejte.
Doufám, že se vám ta povídka bude líbit a budu vděčná za každý komentář :)
Společně s bráchou vám přejeme šťastný a úspěšný nový rok :)
Fandom: Big Bang
Pár: původně T.O.P/Seungri, ale pak se mi to nějak zvrhlo, že sama nevim :D
Sluneční paprsky skrz záclony ho pomalu probouzely. Jen tak letmo si protře oči a zabloudí s nimi na hodiny. Má ještě pár minut, než se vzbudí všichni kolem. Loudavým krokem přejde k oknu. Za tři dny tu jsou Vánoce. Až teď mu došlo co je dnes za den. Je naživu. Včera se nic nestalo, a jak vidí, přes noc taky ne a on se jen probudil do dalšího dne. Ne, nijak zvlášť na to nevěří, ale je pravda, že poslední dny je trochu pověrčivý.
Otočí se zpět ke své posteli. Tedy k posteli někoho jiného, kdo s ním sdílí tento obdélníkový a na dva skoro dospělé muže stísněný pokoj. Sedne si na okraj matrace a váhavě si k němu lehne. Vidí jak má oční víčka nenásilně sklopené a jen tak někdy sebou škubnou, uvolněnou tvář a rty zkroucené do jemného úsměvu. Může děkovat tam nahoře, že se na ten jeho nevinně dětský obličejík může dívat. Co kdyby se mu něco stalo? Je štěstí, že tu po včerejšku je. Oba dva, spolu. Ikdyž každý toho druhého potřebuje z jiného důvodu. Přesto ví, že za chvilku se budou muset bez sebe obejít. Co si počne až odejde? Co když to tu bez něj nezvládne? Co když se jejich dosud společná cesta rozdělí a každý si půjde tou svojí?
Jemně mu prstama vjede do hnědých vlasů, přejede s nima po tváři až k těm hebkým polštářkům. Jen tak letmo se jich dotýká, obkresluje jejich konturu, a i přesto vidí jak se mírně chvějí. Vždycky toužil je políbit. Jak je to vlastně dlouho? Teď má tu možnost. On jí však nevyužije. Nechce ji zneužít. Chce si počkat, na tu správnou příležistost. Jen se obává, aby nečekal příliš pozdě a někdo mu ji nečórnul přímo před nosem. Ale kdo ví, třeba není ani na kluky. Třeba tak zachovává dlouholeté a hlavně pevné přátelství? A přátelství je přece víc než láska... nebo ne?
Spěšně vztáhne ruku pryč když uvidí jak se Seungri párkrát zamrví v posteli.
,,W-Woongie... Co tu děláš?" trhne sebou když spatří ve své posteli svého nejlepšího kamaráda.
,,Ach, Ri," obejme ho kolem ramen, ,,není to super, že tu jsme?"
,,Co?" hnědovlásek nechápe. Proč by to mělo být super? Jsou tu už několik let, a ne vždy to pro ně byla procházka růžovou krajinou. A taky nechápe proč je na něm černovlásek tak natisklý. Stalo se snad něco? Ne že by mu jeho blízkost vadilo, to ne. Ale přeci jen, oba to jsou kluci, v jedné posteli, objímající se, kdokoliv může vejít... a to by pak nemuselo dopadnout nejlíp.
,,Včera měl být konec světa," podívá se mu do očí.
,,Ty si tomu věřil?" mirně se pousměje a přitiskne si ho k sobě ještě víc. Je tu ze všech skoro ten nejstarší, tedy kromě jistých osob, takže by měl hrát roli toho ochránce. Na druhou stranu mu to příjde trochu k smíchu, když si uvědomí okolik let, spíše měsíců, jsou od sebe vzdálený.
,,Já... nevím co bych dělal, kdybys tu nebyl." Svojí tvář zabodne ještě víc do jeho hrudi. Není si jist tím jestli si to náhodou neměl nechat pro sebe.
,,Neboj, navždy zůstaneme kamarádi," usměje se a párkrát mu přejede přes záda. Jenže, Woong by rád slyšel něco jiného... Ne, takhle on nesmí myslet. Nebo snad může? Když to tak vezme, lepší kamarád než nic, že? ,,Počkej, když měl být včera ten údajný konec světa, v tom případě je dneska dvaadvacátýho... a my jdeme do centra?" vykulil na něj své tmavé oči. Mladší přikývne. ,,Bezva."
,,Co tak zklesle? Někam se zašijem a pak se na ně můžeš jít kouknout."
,,Kouknout na koho?" podiví se hnědovlásek.
,,Ty o tom zas nic nevíš, co? Tví oblíbenci, Big Bang, budou tam!"
,,To jako vážně?! Střílíš si ze mne, že jo?!" starší nemůže uvěřit vlastním uším.
,,Ať se na místě propadnu, jestli lžu." Seungri očekavá co se stane. Nic. Koukne černovláskovi do tváře. Nevypadá, že by si z něj utahoval. Začne dupat nohama, rozhazovat ruce kolem sebe, až to několikrát schytá ten vedle něj ležící. To vše, aby to nebylo málo, se neobejde bez hlasitého projevu radosti, čím mladšímu málem popraskají ušní bubínky. Chudák chlapec. To je odměna za to, že si bez dovolení vlezl do jeho postele? Jak to jen Seungri přežije, pokud je uvidí na vlastní oči, když jen zmíňku o nich málem nepřežil? Už jen z té představy se málem dostává do mdlob, a co teprv až je uvidí na vlastní oči, přímo před sebou? Zdá se, že toho šoku po ránu je na něj trochu moc.
Rychle přeskočí přes kamaráda, jen aby rychle zaútočil na skříň a vyházel z ní snad všechny svoje trika, za úmyslem naleznout to nejlepší.
,,No tak, koukej vylézt konečně z tý postele a pomoz mi," křikne na černovláska a dál se prohrabuje mezi triky.
,,Seungri, klidni se, plašíš tu jak ženská. Jdeme tam až odpoledne, máš spoustu času," zamumlá si pod nosem a ještě víc se zachumlá do peřiny.
,,Ale na přípravu není nikdy dost. Tak už vylez nebo..." přejde ke své posteli, ve které Woong stále lenoší.
,,Nebo?" otočí se a než se stačí vzpamatovat, starší mu vezme peřinu.
,,Seungri, nech toho, né. Ježíšku, to lechtá... Dobře, vyhrál si, vzdávám se," snaží se ze sebe vyprodukovat když starší zaútočí na jeho tělo. Beztak v té posteli nechtěl lenošit věčnost. Ovšem, kdyby tam s nim ležel Ri, to by bylo úplně něco jiného.
,,Hm, a co třeba tohle?" šáhne po prvním triku co se zázrakem ještě nestačilo dostat do hnědovláskových ruk. ,,To ti vždycky sluší," usměje se na něj a vzápětí si musí odporovat. Ne, jemu sluší všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat