Je tomu něco přes měsíc.
A je mi líp.
Konečně už tak nebudu muset schovávat slinu, až se příště na obrazovce objeví podobná scéna jako je například tato.
Doteď to o mně věděl jen kámoš s kamarádkou ze základky (to byl onehdá tak pěknej společnej coming out, heh), majitel laborky (o kterém se vám tu kdysi trošku zmínila) a před pár měsíci jsem s tím přišla za mámou.
Vlastně ani nevím proč jsem to tajila tak dlouho. Říkala jsem si že nikomu do toho nic není, ale že kdyby se mě na to někdo zeptal, tak mu bez problému řeknu pravdu. A ono ne. Vždy jsem zarytě mlčela a doufala že se téma rychle změní.
Ale v poslední době to bylo k nevydržení. Cítila jsem se jak papiňák. Něco ve mně křičelo, že jakmile se brzy nepřiznám, vybouchnu.
A pak jsem se z ničeho nic v jeden den přiznala asi pěti lidem. Jó, když coming out, tak ve velkém.
A připadá mi že se mi vztahy s dotyčnými utužily.
Vlastně jsem ani neměla na vybranou, jelikož jsem si našla slečnu a dotyčná pochází ze stejného města jako kamarádka ze střední a chtěla jsem nás všechny ušetřit toho trapného momentu kdyby nás náhodou viděla. K tomu všemu je tu určitá všemocná sociální síť, kde se nic neutají.
Říct jí to bylo jednodušší než jsem čekala. Dřív jsem dost přemýšlela, jak ji to asi sdělím. ''Jak jsi kdysi mluvila že by ti nevadilo mít gaye za kámoše, platilo by to i kámošovi v ženském pohlavím?'' ''Víš, třeba žádná antikoncepci nebude zapotřebí...'' ''Chceš vědět proč jsou pro mně všichni kluci jen kamarádi?'' Příležitostí jsem měla opravdu hodně, ale bála jsem se že to nevezme. To se nestalo. Jen byla v šoku. Ale prý to o mně tušila.
Kamarádovi ze střední jsem to už několikrát chtěla sdělit (protože evidentně máme stejný vkus, lol), ale kamarádka by mě zabila kdyby se to dozvěděl byť jen o hodinu dřív než ona. Chudákovi jsem tak pokazila 100% úspěšnost v předpovídání kdo je a není hetero.
K večeru jsem si volala s tetou přes skype. Škoda že jsem si ten videohovor nenahrála (pokud tam ovšem je taková možnost O.o) Takovou reakci jakou měla by měl zažít každý kdo se vyoutoval. Začala nadšeně jásat a tleskat, jak kdyby vyhrála ve sportce. Už jsem jen čekala kdy se sama přizná k bisexualitě.
Ten den se to o mně dověděla i kolegyně, protože věděla že jsem jela za ní. Nemělo cenu předstírat že se jedná o kamarádku. Beztak jsem si už delší dobu myslela, že to o mně ví. Občas něco nadhodila a jen čekala kdy se chytím a vyjdu s tím najevo. Společně teď na toto téma vtipkujeme, povídáme a je to super.
Před pár dny jsem o tom napsala ještě sestřenici a kamarádce se kterou momentálně chodím do třídy. Jejich reakce mě dostaly, i když jsem tušila že to tak budou brát ♥
Jedinému komu jsem se to skutečně bála říct, byl otčím. A taky jsem mu to vlastně neřekla. Nechala jsem to na mámě, zatímco jsem se zbabělecky schovávala na záchodě a očekávala rozbíjení talířů. Nic se, překvapivě, nedělo. Prý se nejedná o žádnou katastrofu, i když nechápe co je to za ''módní trend''.
Podobně to bere i mamka. Zpočátku mi neustále předhazovala že se mi tehdy a tehdy líbil tenhle a tenhle kluk. A jak si vlastně můžu být jistá, když jsem s žádným nebyla. Ještě před pár týdny mě tohle mrzelo nejvíc. To že jeden z nejbližších lidí není nadšený z toho, že jsem si konečně někoho našla a že jsem šťastná. Na druhou stranu se ji nedivím. Dávám ji na čas.... V poslední době si začíná zvykat. Pomaloučku. Dokonce ji pozvala na oslavu, aby věděla za kým neustále jezdím. Seznámení dopadlo líp než jsem očekávala. Díky otčímovi a jeho sestře to bylo uvolněné, bavili jsme se.
Na závěr bych jen chtěla říct, že si neskutečně moc cením lidí z mého okolí, že to berou tak jak to berou. Jsem vážně moc ráda, že je mám ❤
