středa 31. srpna 2016

''Šedesát devět, prosím''

Zdravím ^^ Pokud se nemýlím, v předchozím článku jsem zmiňovala, že nastupuji na brigádu. A tak jsem tu, abych vám napsala jak se mi v posledních měsících vedlo.


Mise č. 1: Najdi brigádu
Ač prý poptávka po brigádnících byla tohle léto velká, sehnat ji byl docela oříšek (nebo jsem možná nebyla vhodná kandidátka). Ozvali se mi ''jen'' ze dvou míst. Čekat na to jejich ''my se vám ozveme'', tak čekám doteď. Ale hlavní je, že jsem se nakonec někam dostala. A tak jsem v půli června nastoupila do uzenářství.

Mise č. 2: Pokemon Shoppers go aneb Snaž se toho pochytit co nejvíc
Musím říct, že jsem z toho měla docela obavy, jelikož jsem někdy mívala problém rozeznat houskový knedlík od bramborového, natož maso, které jsem viděla jen na talíři (obvykle vařím jen s kuřecím).
První den byl vážně perný. O zákazníky nebyla nouze, až jsem nevěděla co dřív dělat. (V tu chvíli se mi vybavily máminy slova: Moc lidí tam nechodí. Tam se moc nenadřeš.) K tomu všemu tolik nových informací a seznamování s novým prostředím.
Navíc některé ty pohledy byly k nezaplacení. Viděli jste někdy ten pořad s Dejdarem, kde si celebrity zkouší určitou profesi, a lidé na ně koukají stylem ''Děláte si ze mne blázna?'' ? Tak takhle mi připadalo, že se na mne koukají. Naštěstí jsou ty pohledy už ojediněle.

Mise č. 3: Rozmluv se
Možná jste za těch pár let zjistili, že nejsem moc výřečná. Takže začátky byly i z tohohle hlediska docela krušný. (Já naivka jsem si asi vážně myslela, že to je jen o ''dobrý den'' a ''nashledanou''.)
Na zákazníky si vůbec nemůžu stěžovat. Někteří mi dokonce i poděkují, že jim vnucuji zboží. Jen někteří jsou milí až to bolí (posílají mi pusy na dálku, zvou mě k sobě na večeři, chtějí po mě číslo...).

Práce je to pěkná. Navíc je tam přes léto krásně chladno. Co je však ze všeho nejlepší, zůstávám tam i přes školní rok ^_^

To by pro dnešek bylo vše. Zítra mi začíná škola, takže půjdu provětrat učebnice.


A jaké léto jste měli vy? ~

Mimochodem, nejedete někdo na Ochutnej Vietnam?

čtvrtek 16. června 2016

Letní semestr úspěšně zdolán

Čaute lidi ^^ Už je to nějaký pátek co jsem se neozvala, že?
Podle názvu článku správně tušíte, že budu opět tlachat o škole. Za poslední rok zjišťuji, že se dokážu bavit jen na téma škola a jídlo.


Dnes jsem měla poslední zkoušku, a tak je první rok na 'VOŠce' za mnou. Musím si pogratulovat,
jelikož se mi podařilo splnit si předsevzetí (snad prvně v životě) a dát oba semestry bez trojek. Otázkou je, jestli zatím stojí to, že máme tak málo předmětů, nebo že to chci dát hned na první termín.

Čemu vážně nerozumím je jednička z latiny. Věřili byste tomu, že jsem z ní na střední propadala? Asi se tak obávám druhého termínu, až se to tak dobře naučím (to že to pak na druhý den všechno zapomenu je věc druhá). Tenhle semestr byl s latinou opravdu záhul. Nebýt kartiček se slovíčky, které jsem si polepila snad na každý kus nábytku v pokoji, tak to nedám. A stupňování přídávných jmen a tvoření příslovců je vážně prča (y)

Zato na patologii jsem se pomalu ani nepodívala. Kdo by učení věnoval větší pozornost po větách typu ''Bude to jednoduchý test ABC. Pouze jedna odpověď je správná. Povětšinou všichni projdou.'' Učila jsem se tím stylem ''přečtu si to tolikrát, kolikrát to do večera stihnu. Snad si toho zapomatuju co nejvíc'', což není můj nejčastější způsob učení. Test byl... nemůžu říct lehký ani těžký. Některé otázky mě docela zaskočily, až jsem si myslela, že to na těch 75 % nedám. Nakonec mám (lepší) dvojku.

Angličitna... ujde. Někdy by však nebylo na škodu dát žerty stranou a zaměřit se na mluvený projev. Příští rok by se to prý mělo zlepšít, tak snad.

Jednička ze stomatologie byla vážně zadarmo. Značení zubů je to nejprimitivnější co může být. Další dva odborné předměty byly taktéž jednoduché.

Před pár týdni mi skončila odborná praxe, na které byla vážně sranda. Obzvlášť když vybíráte týdny nasáklou sádru z odpadu, která se vám následně vylije z pytle na zem. Ani nechtějte vědět jak to na té podlaze vypadlo, a už vůbec si nepřejte cítit tu vůni. Výsledkem byl pětiminutový záchvat smíchu se šéfém. Taky se mi podařilo vyvrátit to co nám říkají ve škole, jednoduše tím, že jsem obrátila sádrové modely vzhůru nohama. Šéf měl ze mne radost, ještě větší když se mi podařilo neoddělit ten model vcelku. V tu chvíli jsem myslela, že je po mně. Naštěstí byl v klidu, možná až moc (a mně bude tvrdit, že jsem nejklidnější člověk, kterého kdy potkal).

Zítra jdu konečně(!) na brigádu. Jsem zvědavá jak to vzládnu. Doufám, že budou se mnou spokojení, pak bych tam totiž mohla být i o školní rok, což by bylo vážně super. V tom případě bych s největší pravděpodobností musela přivítat trojky s otevřenou náručí, ale co, s tím se dokážu smířit.

Tak já se zas na nějaký čas klidim. Mějte se famfárově ^^

Chào và chúc mừng năm mới các bạn

 (A ne, blog mi neodcizil/a náhodně kolemjdoucí Vietnamec/ka.) (Jen jsem se !konečně! začala učit vietnamsky. A je to skvělý ❤) (Tedy až na ...